Nenápadný dům s číslem popisným šest je součástí historické zástavby Vítkova náměstí v Prčici. V průběhu několika století zanechaly šťastné i nešťastné osudy obyvatel domu i objektu samotného v jeho zdech výraznou atmosféru, kterou jistě při vaší návštěvě sami pocítíte.

Z historie objektu nazvaného Ateliér Prčice
Z dostupných historických pramenů se dozvídáme, že po roce 1725 patřil dům čp.6 mydlářskému rodu Růžičků. Rod Růžičků je znám již v druhé polovině 17. století, kdy byl prčickým primátorem Jan Růžička. Ve čtyřicátých letech 19. století koupila dům židovská rodina Alexandra Frieda, který zde v roce 1852 založil rodinnou firmu pod názvem „Alexandr Fried a syn“. Tato firma zde pod stále stejným názvem působila až do roku 1942 a její předmět činnosti byl následující – továrna na výrobu likérů a lihovin, velkoobchod zbožím koloniálním, vínem a octem. Ignác Fried v roce 1889 přikoupil malé stavení č. 18 s přilehlým pozemkem. Podnik rozšířil, postavil hospodářské budovy, zřídil palírnu lihu a na polnostech začal pěstovat brambory. Povozy zajišťoval dopravu zboží svým zákazníkům, kterými byli převážně hostinští z blízkého i vzdáleného okolí. Rodina Ignáce Frieda měla 5 dětí – Adolfa, Zelmu, Olgu, Martu a Khétu.

Dne 4. září 1942 došlo ke transportu 31 židovských obyvatel Prčice do Terezína a dále do různých koncentračních táborů. Na seznamu jsou uvedena 4 jména z rodiny Friedů – Adolf Fried (narozen 15.6.1889), Getruda Friedová (narozena 5.3.1904), Zdeněk Fried (narozen 8.4.1926) a Blanka Friedová (narozena 18.4.1937). Všichni z rodiny Friedů zahynuli v koncentračním táboře Osvětim v roce 1943.

Do roku 1945 bylo stavení neobydleno. V roce 1947 zde působila provozovna s názvem Hospodářské družstvo skladištní a výrobní v Sedlci na dr. Wilsonově. V hospodářských budovách byl ustájen hovězí dobytek, byla zřízena výkupna obilí a obchod s koloniálním zbožím. V roce 1963 je název provozovny uváděn takto – Zemědělský nákupní a zásobovací podnik, národní podnik Praha, závod Benešov u Prahy. Tento podnik žádal v roce 1976 Místní národní výbor Sedlec-Prčice o převod do operativní správy na jiný subjekt, neboť již o nemovitosti neměl zájem. Místní národní výbor se soudružským pozdravem sdělil, že po provedení oprav střech a demolici stodoly v dolní části dvora, doporučí nebo rozhodne, kdo objekty převezme. Hlavní objekt budovy sloužil až do roku 2001 jako bytový fond. Poté byl objekt opuštěn a prodáván porevolučním vlastníkem – firmou Obila Kutná Hora a.s.

V roce 2003 dům koupila rodina Zdeňka Sedláčka a nazvala jej Ateliér Prčice. Od roku 2006 je celý objekt rekonstruován s myšlenkou skloubení podnikatelských a neziskových aktivit. Neziskové aktivity jsou charakteru společenských a kulturních akcí organizovaných ve spolupráci s Městem Sedlec-Prčice, obecně prospěšnou společností Český Merán a místními organizacemi. Podnikatelské aktivity spočívají zejména v provozování ubytování ve stylovém apartmánu a v přípravě otevření malého obchůdku.

Z novodobé historie:

- Dne 29.2. 2008 se v Ateliéru konal historicky první „Večer pro zahřátí“ = Autorské čtení Natálie Kocábové.

- Ministerstvo kultury ČR prohlásilo v roce 2009 celý objekt Ateliéru Prčice za kulturní památku.

- V neděli 8.9. 2013 proběhla v Toulavé kameře reportáž s názvem Na kole kolem Prčice. Podívejte se na ní, je tam zmínka i o Ateliéru Prčice.